Fehu Galdr: Plamen, jenž nesmí dohořet

Zrodila se v žáru, kde svět se dříve třásl, předtím než řád a zákon v kosmu našel hlas. Fehu je prvním tepem, co v žilách země proudí, ta síla, která zánik i život v jedno sloučí. Je to tvůj dar i zkouška, je to tvá vlastní síla, co hojnost v tvých dlaních jako vzácná krev se šířila. Fehu flæðir, eldrinn brennr! Gjöf til gjafar, lífið rennr! Slepptu gulli, græðgin frýs! Andinn vaknar, sólin rís! Však pozor, ó smrtelníku, když kov ti zastře zrak, když v srdci tvém se usadí ten hladový drak. Zlato je voda v řece, co musí stále téct, kdo střeží ji jen pro sebe, ten ztratí svoji čest. Když majetek se stane vězením pro tvou duši, runa se v kámen změní a pravdu tvou jen zruší. Fehu flæðir, eldrinn brennr! Gjöf til gjafar, lífið rennr! Slepptu gulli, græðgin frýs! Andinn vaknar, sólin rís! Sdílej, co máš, a hojnost ti víc se vrátí, ten, kdo se dělí, nikdy své štěstí neztratí. Fehu je oběť, vděk i podaná ruka v tísni, je to tvůj vklad do osudu, co v rytmu písní písní. Buď vládcem svého zdroje, ne jeho tichým sluhou,ať tvoje cesta runou je provždy věčnou duhou. Fehu flæðir, eldrinn brennr! Gjöf til gjafar, lífið rennr! Slepptu gulli, græðgin frýs! Andinn vaknar, sólin rís!