Po schodech nahoru kráčím na sebe v zrcadle se mračím v ruce žmoulám velký klíč přeju si, aby to bylo pryč Dojdu před obrovská vrata teď už nemá smysl chvátat Vím, co za nimi mě čeká Pramínek anebo velká řeka Zdráhám se vložit klíč do zámku a když píšu tuhle poznámku srdce mi divoce buší že se něco děje asi tuší A když se opřu do těch dveří vlastním očím sotva věřím dveře se pootevřely a to asi bude celý Láska byla ten můj klíč a než to všechno zmizí pryč s Bohem prohodím pár vět o tom, jak proměnit svět