(verse) Každý ráno vstanem, dáme si pár prášků, na bolest hlavy. Doktoři nám říkaj', že tohle nás spraví, ale my víme, že nám lžou – ten jed nás dusí dál. Vzduch je plnej toxinů, voda chutná slaně, chemie v jídle, co má chutnat tak lahodně. A tak se díváme, jak mizí naše síla, v chemickým ráji, kde se nemoc sama rodí znova. (chorus) Tohle je náš chemický svět, chemický ráj, už necítíme bolest, už necítíme zášť. S každou pilulkou se pomalu ztrácíme, až nakonec zjistíme, že jsme v tomhle světě zlomení. (verse 2) Obaly plný slibů, že se budem líp mít, že v tobě chemie vzbudí zase chuť žít. Ale čím víc polykáš, tím míň jsi svůj, v tomhle chemickým světě jsi jenom další stroj, co dál běží kruh. Snažíme se být zdraví, ale je to jen hra, chtěli jsme být silní, místo toho máme strach. Všude kolem nás léky, co nás mají zachránit, ale přitom pomalu ničí, co zbylo z našich životů. (chorus) Tohle je náš chemický svět, chemický ráj, už necítíme bolest, už necítíme zášť. S každou pilulkou se pomalu ztrácíme, až nakonec zjistíme, že jsme v tomhle světě zlomení. (bridge) A tak jdeme dál, s krabičkou v kapse, hledáme spasení v tom, co nás jen víc sváže. Chemie v žilách, v každým nádechu, v chemickým světě, už není úniku. (chorus) Tohle je náš chemický svět, chemický ráj, už necítíme bolest, už necítíme zášť. S každou pilulkou se pomalu ztrácíme, až nakonec zjistíme, že jsme v tomhle světě zlomení. (outro) Ztraceni v chemickým ráji, co jsme si sami postavili, možná jednou zjistíme, že jsme tím vším zhynuli.
