České dráhy, chápeš ten svět? Čas tu stojí, i když chceš jet vpřed. Jenom chaos, co nepozřeš, ani když máš hlad, tady pravdu nehledáš, tady se tomu učíš smát. Panely matou, vlaky nikde, nevíš, kam máš jít, v tomhle bludišti se prostě nejde neztratit. Vlezeš do kupé a hned tě fackuje ten známej puch, v moderním vlaku, kde se ani nehne vzduch. Vzduch stojí, okno je jenom dekorace na stěně, jsi v pasti, fakticky i přeneseně. Vzpomínáš na mládí? Vítr ve vlasech a okna dokořán, teď nás vítaj „na palubě“, jako by letěl kapitán. Je to fór, tenhle courák vymetá každý blbý místo, v únikový cestě vozík, takže nemáš nic jistý. Dýchací balonky a plavací vesty, tohle není let, je to čtvrtek, slunce pálí a ty chceš jen domů jet. Mastná tyč a pokrok? Jenom blbá hra na schovávanou, všechno je při starým, jenom s novou fasádou. Vršovické nádraží, kasy zavřený, i když je den, lístek si nekoupíš, tak prostě nastoupíš, jsi v tom polapen. Průvodčí ti ho střelí o kilo dráž, než je zvykem, nezajímá ji tvůj problém, vyřeší tě ceníkem. Máš mít smartphone, prej, jinak jsi mimo online lajnu, nemáš chytrej mobil? Tak si doplať tuhle daň za hanbu. Sedím v kupé, vedle dvě holky melou pantem, drbou kluky, píšu tohle, aby mi z těch keců nepraskly bubínky. Jedna má fotbalistu, co má kotník jak nafouklý sele, Bojí se k doktorovi... ale zítra hraje… ty volééé… Jsou K.O. ze sluníčka, jakoby je všechno šílený, to je jasný, v kanclu jí začínají srát, dny tam jsou čím dál víc tristní. Její kluk je v klidu, má novou práci, tak si to užívá, ona chce dát výpověď, v hlavě se jí bouře ozývá. Prej jí z toho fakt mrdá, od pondělí je to v práci na pěst, v kanclu jede yapping, drby a pomluvy – to je její trest. Na cizí dveře klepe, tam se schovává, utíká před těma dvěma, co jí pijou krev, to se stává. Klepe tam, kam nepatří, jen aby měla aspoň chvíli klid, když neodejde, zbude z ní kunda, co nemá kam jít. „Řidič busu v Praze je prej v balíku,“ to je jejich meta, pak se řeší rovnátka, zubaři, permanentní make-up a laserová depilace – to je ta věta. Dávám špunty do uší, dál to nejde, končím tuhle řeč, v tomhle rychlíku.
