Píseň Sowilo: o Slunci a Vítězství

​Když hluboká temnota halí tvou cestu a mrazivá noc se už k zemi teď snáší, když zbloudilý poutník se v nejistých krocích o vlastní svůj osud jen zoufale plaší. Tu Sowilo vzplane jak nejčistší oheň a sluneční paprsek prorazí stíny, by ukázal směr všem těm znaveným duším a zbavil je navždycky tíživé viny. Je to tvůj kompas a nebeská zář, co zabloudit nikdy tvé srdce už nedá, kdo za tímto zlatavým světlem se vydá, ten marně svůj osud už v prázdnotě nehledá. ​Sól er skír, myrkrið flýr! Sigur kemur, dagur nýr! Hjartað brennur, andinn rís! Sowilo, leiðir gegnum ís! ​Však sluneční svit také nemilosrdně teď spaluje každou tvou falešnou masku, kdo schovává zradu a nečisté úmysly, ten hraje teď před bohy prohranou sázku. Jen ten, kdo má v srdci tu upřímnou pravdu a s odvahou čelí všem útrapám světa, se dočká té slávy a slavného vítězství, o kterém se zpívá a vypráví věta. Neb Sowilo pálí a hřeje jen ty, co nesklopí zraky před ohromnou mocí, a s jasností blesku tě bezpečně provede i tou tou nejdelší, nejtemnější nocí. ​Sól er skír, myrkrið flýr! Sigur kemur, dagur nýr! Hjartað brennur, andinn rís! Sowilo, leiðir gegnum ís! ​Tak naber tu sílu a do svých žil vpusť teď tu prastarou, pulzující, sluneční záři, ať posvátný oheň ti rozjasní mysl a zanechá úsměv na zjizvené tváři. Ta ohnivá runa ti dodává odvahu k mocnému úderu, k slavnému činu, když bez kapky strachu se udatně vrháš do boje a odmítáš slabošskou vinu. Jsi sluncem, co temnotu na popel spálí a nepřítel před tvou silou hned klesá, když Sowilo září, tvůj vítězný pokřik se vznese až tam, kde se klenou nebesa. ​Sól er skír, myrkrið flýr! Sigur kemur, dagur nýr! Hjartað brennur, andinn rís! Sowilo, leiðir gegnum ís!