[Intro – humorně mluvené] Já nikdy, nezmizím. Nikdo nechytit – Falok. --- [Sloka 1] Čau, to jsem zas já – ano, Falok. Jedu si pro to své, opět jako žralok. Nikdy a nikde na nic nečekám, mám vlastní směr – s tím ty počítej, brácho, sám! Moje přezdívka vznikla v minulosti, když jsem byl mladý – a plný rychlosti. S klukama venku, šílenství v žilách, když jsme chodili sprejovat zdi po nocích zas... --- [Refrén] Jedu, jedu svůj koloběh, nikdy jsem nezastavil, šlapu vpřed. Vždycky druhý, někdy třetí – hlavně, že stojím, padnout stokrát? Ale vždycky znova to zbrojím. V Trnovanech – tam jsme žili, vzpomínky v srdci, co nikdy nezmizely. Parta lidí, co jsem měl rád – ale život? Ten vzal jiný směr, jiný spád... --- [Sloka 2] Chodili jsme na hřiště, hráli jako borci, v srdci fotbal, venku slunce, večer jiná porce. Zapadlo světlo, spreje v batohu, třásly se ruce – ale srdce bylo v poklusu. V tu chvíli vznikla jména, každý měl to svoje – jako křest v betonu bez tréma. U mě to šlo rychle, žádný plán, přezdívka Falok – od té doby věčný koloběh sám. --- [Refrén] Jedu, jedu svůj koloběh, nikdy jsem nezastavil, šlapu vpřed. Vždycky druhý, někdy třetí – hlavně, že stojím, padnout stokrát? Ale vždycky znova to zbrojím. V Trnovanech – tam jsme žili, vzpomínky v srdci, co nikdy nezmizely. Parta lidí, co jsem měl rád – ale život? Ten vzal jiný směr, jiný spád... --- [Sloka 3] Dneska je to jiný – rodina, děti, ale bratři vědí, že v duši jsme stejní. I když nás běhání pořád baví, občas zastavíme nad šálkem kávy. Dřív to byla pocta – jít jako Falok do ztracena, ale teď je to rutina – co v sobě nosím už od mlada. Stále jedu, stále v tom, jen srdce je klidnější, ale plameny jsou v něm – nonstop! --- [Refrén] Jedu, jedu svůj koloběh, nikdy jsem nezastavil, šlapu vpřed. Vždycky druhej, někdy třetí – hlavně, že stojím, padnout stokrát? Ale vždycky znova to zbrojím. V Trnovanech – tam jsme žili, vzpomínky v srdci, co nikdy nezmizely. Parta lidí, co jsem měl rád – ale život? Ten vzal jiný směr, jiný spád... --- [Sloka 4 – závěr] Pamatuju časy – zlý i dobrý, i když nebyl večer excelentní. Vždycky jsme našli zábavu, i když to občas šlo mimo pravidla v zákonu. Dnes si každý jede to své – já mám WHB a rodinu, co stojí při mně, bráško, víš. A co ostatní? Těžko říct, i když s Daem jsme v kontaktu, je to dálka – nejde nic víc. Žije na Zélandu se svojí panenkou, doufám, že jim to vyjde – a najde štěstí i po svým běhu. My si jedeme dál, skrz minulost a krev, Falok je zpátky – plamen ve tmě. --- [Refrén – závěrečný] Jedu, jedu svůj koloběh, nikdy jsem nezastavil, šlapu vpřed. Vždycky druhý, někdy třetí – hlavně, že stojím, padnout stokrát? Ale vždycky znova to zbrojím. V Trnovanech – tam jsme žili, vzpomínky v srdci, co nikdy nezmizely. Parta lidí, co jsem měl rád – ale život? Ten vzal jiný směr, jiný spád...
