© Trivius 2025 Když den se jako fotograf zahalí do tmavého pláště a luna oknem do pokoje nasvítí siluety na protější stěnu, myšlenky, těžko říct zda moje, hrají si v hlavě na ozvěnu co tříští je jak pěnu splav. A ačkoliv už měl bych spát, v hlavě mi hučí vodopády. Má mysl převrací mi zas nálady v nenálady. Prý nejvyšší je čas ovečky počítat. Až krátce nad ránem, když mám z kopýtek lávku ošoupanou, opouštím tu hru nedohranou a vyčerpaně usínám. Pak stihnu s vůní dohořelé svíčky už jenom spočítat všechny mé sýčky.
