Kenaz Galdr: o Pochodni a Plameni

​V temnotách hlubokých, kde stíny jen spí, pochodeň jasná teď tajemství ví. Kenaz je oheň, co do noci září, vyhání chlad z našich zmrzlých tváří. Je to tvá jiskra a tvořivá moc, jež s jasným světlem teď prorazí noc. ​Kyndill logar, kveikir sýn! Myrkrið víkur, andinn skín! Smiður eldsins, smíðar rún! Loginn bjarti, lýsir brún! ​Když ale plameny přerostou řád, spálí tě na popel tvůj vlastní hlad. Nespoután hněvem se v horečku změní, všechno tvé dílo se v nicotu cení. Když neznáš hranice, oheň tě spálí, všechno, co buduješ, v prach se jen svalí. ​Kyndill logar, kveikir sýn! Myrkrið víkur, andinn skín! Smiður eldsins, smíðar rún! Loginn bjarti, lýsir brún! ​Zkroť tedy oheň a staň se jím sám, kovadlin mistrem buď, stavěj svůj chrám. Kenaz je světlo, co vede tě tmou, ukuj z těch plamenů korunu svou. Moudrost a vůle se v jedno teď spojí, v záři tvé jiskry se zranění hojí. ​Kyndill logar, kveikir sýn! Myrkrið víkur, andinn skín! Smiður eldsins, smíðar rún! Loginn bjarti, lýsir brún!