[Intro – rap] Je to víc než slova, je to v krvi psaný, táta, máma – moje kořeny, mý plány. Dali mi víc než jen jméno, dali mi směr, teď posílám vzkaz – slyš mě, jsem fér. [Intro – spoken] Dřív jsem to neviděl... Ty tichý gesta, pohledy, co řeknou víc než slova. Teď, když sám vychovávám… chápu, co jste pro mě udělali. Taťi… mami… Tohle je pro vás. [Sloka 1] Narodil jsem se v ulicích, kde pravda někdy bolí, mámě dlužím každej dech, táta mi zas držel doli. Byli jiný, ale dali mi základ, naučili mě stát pevně – a to je moje síla. Táta žije na Kladně, tam kam občas zajedu, vzpomínky tam zůstanou – a já je nikdy neprodám za cenu. Máma ta mě vedla klidem, i když svět křičel venku, díky nim mám sílu bejt ten chlap – stát za svou rodinou a neuhýbat. [Refrén] Táta a máma – dvě duše, co se spojily, a v tom chaosu mi ukázali, kudy jít, i když to bolí. Dneska už nejsem dítě, ale nesu jejich plamen dál, v očích mých dětí vidím, že ten kruh nezůstal sám. Jsem teď táta – ale pořád i syn, děkuju za lásku, i když ne vždy byl klid. Bez nich bych nebyl, tím čím teď jsem, Falok drží rodinu, stejně jako oni, kdysi mě. [Sloka 2] Pamatuju večery, kdy máma neměla klid, a stejně mě pohladila, řekla „všechno zvládnem, líp“. Táta byl tichej, ale v očích nosil pravdu, stačilo pár slov – a rozuměl jsem životu bez návodu. Dneska si vážím těch věcí, co dřív mi přišly malý, nedali mi všechno, ale dali víc – důvod bejt silnej v dály. A když koukám na děti, co běhaj po obýváku, říkám si: „Takhle to má být, děkuju, mami a taťi.“ [Refrén] Táta a máma – dvě duše, co se spojily, a v tom chaosu mi ukázali, kudy jít, i když to bolí. Dneska už nejsem dítě, ale nesu jejich plamen dál, v očích mých dětí vidím, že ten kruh nezůstal sám. Jsem teď táta – ale pořád i syn, děkuju za lásku, i když ne vždy byl klid. Bez nich bych nebyl, tím čím teď jsem, Falok drží rodinu, stejně jako oni, kdysi mě. [Sloka 3] Vnoučata běhaj, smích se nese bytem, a já si říkám – tohle je výhra, ne žádný limitem. Táto, mami – když koukám na ně, vidím v nich vás oba, a vím, že ten kruh se neztrhne. Dávám jim to, co jste vy dali mně, hodnoty, co přetrvaj i v tom nejtvrdším dnu. Učím je držet hlavu vzhůru, když spadne svět, ať vědí, že krev je víc než cokoliv, co chce vzít hněv. [Refrén] Táta a máma – dvě duše, co se spojily, a v tom chaosu mi ukázali, kudy jít, i když to bolí. Dneska už nejsem dítě, ale nesu jejich plamen dál, v očích mých dětí vidím, že ten kruh nezůstal sám. Jsem teď táta – ale pořád i syn, děkuju za lásku, i když ne vždy byl klid. Bez nich bych nebyl, tím čím teď jsem, Falok drží rodinu, stejně jako oni, kdysi mě. [Sloka 4] Kdybych mohl vrátit čas, objal bych vás častějc, a řekl díky za to všechno, co ve mně hoří jako oheň. Někdy nebylo světlo, ale vy jste ho nesli, a já teď nosím plamen dál – se ctí, srdcem bez křesel. Tenhle track je víc než slova, je to most mezi generacema, co nikdy neshoří v plamenech. Díky vám tu jsem, a mám co dát dál, jsem Falok – táta, syn, pilíř, co tu bude stát dál. [Refrén – závěr] Táta a máma – dvě duše, co se spojily, a v tom chaosu mi ukázali, kudy jít, i když to bolí. Dneska už nejsem dítě, ale nesu jejich plamen dál, v očích mých dětí vidím, že ten kruh nezůstal sám. Jsem teď táta – ale pořád i syn, děkuju za lásku, i když ne vždy byl klid. Bez nich bych nebyl, tím čím teď jsem, Falok drží rodinu, stejně jako oni kdysi mě.
0/500