Waldemair Matuška – Když jdou na mužskýho léta

Když jdou (improvisation) na mužskýho léta, (improvisation) což se může stát i nám, když se (improvisation) čáry v jeho tváři, podobají roklinám. Když má (improvisation) duši hodně popsanou, (improvisation) jen torza lásek zůstanou a jeho řeka míří k mořským písčinám. Když jdou (improvisation) na mužskýho léta a když se tu dlouho rval, když jdou (improvisation) na mužskýho léta, nebaví ho věčně cval. Chce žít krokem někde za scénou, mít svojí tornu zasněnou, ať svěžejší to táhnou dál. Takhle otevřít si knížku, s jednou rukou za hlavou, usnout lehkou línou únavou. (improvisation) Zajít ke starýmu křížku, cestou sladce loudavou a žít zábavou, jen zábavou. (ou ou ooou) Jenže, když si splní přání a má ticho, čas a klid a moh' by si bezstarostně žít. Pak je nesvůj, něco shání, asi to, čím doteď žil, než si najde cíl, zas najde cíl. Když jdou (improvisation) na mužskýho léta, (improvisation) teprv je to vážně chlap, (improvisation) strašně (improvisation) rychle zapomíná, (improvisation) kdy ho život kous a škráb. (improvisation) Místo kouzla (improvisation) tichých večerů, (improvisation) zas tahá lidi z malérů (improvisation) a vůbec neuznává slova "stár" a "sláb". Když jdou (improvisation) na mužskýho léta a když se tu dlouho rval, když jdou (improvisation) na mužskýho léta a a moc mu už nejde cval. Stejně nežije jen v úvahách a sebe sám si zapřahá a do posledka táhne tu svou káru dál. A káru svou si táhne dál...