Legenda 2 V noci, kdy mlha se plazí k branám, a hvězdy hoří jak oheň, někdo tiše zpívá v dálce, o pravdách schovaných v staré válce. Říkají„Byl král, co vládl temnu, měl meč ze slov a štít ze lží.“ Ale kdo zná příběh, ten ví, že pravda krvácí. Legendou stáváš se, když svět zapomene tvůj příběh přežije déšť, čas i let. Ale co zůstane, až utichne hlas – pravda, nebo jen zlo, co klame nás? V ruinách chrámů, pod kůrou stromů, jsou slova vyrytá tichem domů. Někdo je psal – snad ve víře, že lži se promění v opravdové příběhy. Legendou se staneš , když svět zapomene, tvůj příběh přežije déšť, čas i let. Ale co zůstane, až utichne hlas – pravda, nebo jen zlo, co klame nás? A my to čteme znovu, dokola, každá verze trochu jiná… Až nakonec nevíš, jestli hrdina žil, nebo jen chtěl aby zůstala ta víra. V každé legendě je kousek z nás, v každé pravdě je kousek klamu. A možná právě to je ta síla, že legenda nikdy neumírá… V kameni vyrytá jména hrdinů, co možná nikdy nebyli, a přesto tu. Jsou dál…
