Průvod smuteční kráčel ke zdi hřbitovní, nechat spát toho, co nechtěl už žít. A jeho žena pobledlá chtěla se smutkem se ztráty té v jeho hrob chladný se skrýt. Její pláč krajinou zní utišit jen tak se nedá. Proč chtěl si její miláček, život tak snadno si vzít? Na hřbitov sama PŘICHÁZÍ a k hrobu oddaně sedá . Hloupost chce udělat v ten okamžik, lahvičku s jedem k ústům už zvedá. V tom Anděl kamenný, hrůzou tou ožil, na obelisk kamenný psal zprávu varovnou. To nesmíš udělat, ty ženo pošetilá, tvůj muž ti zanechal, pod tvým srdcem dar.
