*[Intro]* Co když existují vesmíry, jiný než ten náš? A co když sny, co se nám zdají… nejsou o nás? --- *[Sloka 1]* Jednoho večera, jak kouřím maršhalla, hlava vzhůru – černá tma a ticho padá. Problikly myšlenky jak stíny z jiných míst, co když někde jinde… žiju úplně jiný příběh, jiný list? Světy, co člověk nezná, ale ve snech se zjeví, paralelní realita – možná klam, možná vjemy. Hledám odpovědi v kouři, co stoupá do výšky, možná tam někde žiju život… kde nejsou žádný překážky. --- *[Refrén]* Paralelní světy – v nás každej den žijou, ať jsi žena, chlap, nebo toulavej stín pod oblohou. Nikdy nevíš, co je real, a co jen sen, jestli to, co žiješ tady, není jinde jiný den. --- *[Sloka 2]* Když se mi zdá, že jsem jinde – v jiným těle, v jiným světě, kde je klid, a ne válka v čele. Děsí mě to – ale stejně mě to láká, že existuje místo, kde nemusím hrát to své já. Chtěl bych vědět víc – o dimenzích a kódech, jestli jsem jen já… nebo verze mého já někde v obloze. Proudím dál, jako kouř v místnosti bez stropu, a v srdci mám otázku – jestli někde nejsem víc… než jen kopie z tohoto bloku. --- *[Refrén]* Paralelní světy – v nás každej den žijou, ať jsi žena, chlap, nebo toulavej stín pod oblohou. Nikdy nevíš, co je real, a co jen sen, jestli to, co žiješ tady, není jinde jiný den. --- *[Sloka 3]* Když ráno vstanu, přemýšlím – co dělá druhý já? Na opačný straně vesmíru… je to radost nebo tma? Možná je propojení, který nevnímám, možná každá intuice je záznam z dimenze, co se nám ztrácí potichu za rám. Filmy kecaj – pravdu nenajdeš v trikách, osud tě učí víc než celá kina. Ať už je to síť, nebo vyšší plán, pořád cítím v kostech, že nejsme tu sami – někde jinde roste náš klon nebo plán. --- *[Refrén]* Paralelní světy – v nás každej den žijou, ať jsi žena, chlap, nebo toulavej stín pod oblohou. Nikdy nevíš, co je real, a co jen sen, jestli to, co žiješ tady, není jinde jiný den. --- *[Sloka 4]* Jestli je jiný život real – to netuším, ale vím, že za tenhle život to sám nezjistím. A až přijde další – otázka zní, kde to bude? Zda v jiným těle, jiný době – v galaxii plný klidu nebo zloby. Smrt je brána, ale ne konec děje, možná pak pochopíme, co se tady vlastně děje. Já Falok věřím, že hluboko v nás je klíč, ke světům, co vibrují paralelně – každý sen je cesta, co tě k nim blíž přiblíží. --- *[Refrén – závěr]* Paralelní světy – v nás každej den žijou, ať jsi žena, chlap, nebo toulavej stín pod oblohou. Nikdy nevíš, co je real, a co jen sen, ale duše si pamatuje… že jsi víc než jen jeden z těch jmen.
0/500