(Sloka 1) Město ještě spí a já jdu sám skrz ticho Vzduch je chladný, ale hlava jede čistě, a klidně Světla mizí pomalu jak stíny z očí A já cítím, že ten moment něco ve mně otáčí Žádný zbytečný slova, jen rytmus kroků Každej nádech má váhu, žádnej tlak z okolí tu Jen já a ten pocit, že věci sedí víc než dřív Není kam spěchat, ale stejně vím, že chci jít --- (Refrén 1) Úsvit… všechno dává jinej směr Úsvit… v hlavě klid a čistý vzduch teď ber Úsvit… žádný hlasy co by mě brzdily Jen ten moment kdy víš, že věci zapadly Úsvit… není třeba mluvit víc Úsvit… všechno cítíš, nemusíš nic říct Úsvit… každej krok má vlastní rytmus A já jedu dál, protože tohle je můj impuls --- (Sloka 2) Prázdný ulice a v nich víc než plný davy Tady slyším myšlenky bez zbytečného tlaku hlavy Každý detail ostřejší než kdy předtím Jako kdyby ten klid byl přesně to co jsem hledal dřív Neřeším čas, jen ten pohyb vpřed Každej moment má váhu, žádnej z nich není hned pryč A to co bylo včera nechávám jen tak plynout Protože teď a tady má větší sílu než to všechno minout --- (Refrén 2) Úsvit… cítím jak to ve mně roste Úsvit… každej nádech mě posouvá prostě Úsvit… není prostor pro pochybnosti Jen ten tah co mě žene bez nutnosti Úsvit… světlo řeže ticho ven Úsvit… a já vím že jdu tím správným směrem Úsvit… žádný brzdy, jen čistej směr A to co přijde dál, beru přesně jak to je --- (Sloka 3) První paprsky řežou horizont rovně A já stojím pevně, všechno dává smysl v tomhle bodě Není potřeba víc než tenhle stav Kdy víš že to co jedeš má svůj vlastní tah Ticho už není prázdný, ale plný věcí Co dřív nebyly slyšet, teď do sebe přesně sedí A já jdu dál bez otázek co bude pak Protože tenhle moment je víc než nějaký plán. *(Refrén 3 – závěrečný)* Úsvit… všechno ticho mluví za mě Úsvit… už nic nemusím hledat v hlavě Úsvit… tenhle stav už nikam nemizí Jen jdu dál a všechno do sebe zapadá mezi tím Úsvit… světlo kreslí novej den Úsvit… a já vím že tohle je ten směr Úsvit… žádný zpátky, jen to co je teď A v tomhle momentu vím, že jsem přesně tam kde chci být
