[klarinet instrumental sólo] V téhle dnešní době , jednou nohou v hrobě, už nestane se nic, (vůůbec nic) co vrátilo by mě k tobě. poslední nádech z plic. neuvidime se nikdy víc. (nikdy vííc) Ty jsi byla paprsek, co zářil tmou, chtěl jsem se tě držet za ruku tvou. Osud si ale napsal jinou hru, srdce změnil mi v ledovou kru. (už jen ve snech k tobě plout smím,. nemáš ani tušení, co se to se mnou dě-je. připadá mi že snad každý se mi směje.. už neslyším ani bušení, to-ho méého srdce. kteréé jsem ti dal, dal jsem ti ho v ruce. (jak to se mnou bylo) já byl uzavřený kluk, ale pevný jako buk, vedený jen k práci, zatím co druzí volní jako ptáci. pak ale najednou mě ta láska potkala. ale to moje srdce mi tak hodně ranila. nemáš ani tušení, co se ve mě dě-je. připadá mi že každý se mi smě-je.. neslyším ani bušení, to-ho méého srdce. které jsem ti dal, dal jsem ti ho v ru-ce. spoustu let já byl jsem na vše sám, bylo to pro mě těžké a dlouhé to pří-sa-hám. (ale jed-no-ho dne ) (štěstí potkalo mne) letěl blesk z čistého nebe, a já tam poznal jsem TEBE. (vidím to jako včera,) že ty jsi ta vyvo-lená, a ta moje hlava Tebou byla osle-pená. měla jsi botky po kolena, svetřík a vesta s kožíškem, dostat se k tobě? bude asi velkým oříškem. V téhle dnešní době , jednou nohou v hrobě, už nestane se nic, (vůůbec nic) co vrátilo by mě k tobě. poslední výdech z plic. neuvidíme se už nikdy víííc. (nikdy vííc) i když ve všem, já vyšel jsem ti vstříííc časem ta situace nas-tala, jednoho dne jsi mi nap-sala, velké množství energie tak do-dala. (vzpomíínááš) jak naše první raketa vyletěla? pak když spojili se naše těla, (řekla jsi mi,) že by jsi mě taky chtěla. V tom moje hlava jakoby oně-měla, a na všechno ráázem zapo-mněla. Ty jsi byla paprsek, co zářil tmou, chtěl jsem se tě držet za ruku tvou. Osud si ale napsal jinou hru, srdce změnil mi v ledovou kru. už jen ve snech k tobě plout smííím,. já tak každý večer se modlim a doufám ,že se už neprobudííím V tvých očích jiskří světlo, s tebou každý den je jako nový sen, s tebou prožíval dobro-druž-ství, i když času bylo malé množ-ství. jsi má hvězda na nebi jen. nemáš ani tušení, co se to ve mě dě-je. (připadá mi že) snad každý se mi směje.. už neslyším ani bušení, to-ho méého srd-ce. kteréé jsem ti dal, dal jsem... ti ho... v ru-ce. ** ty jsi mé slunce, s tebou chci tančit v dešti, ve tvém úsměvu nacházím klid, jsi má láska, můj nejkrásnější příběh. Dá se říct, dobu dobu jsem byl sám, ale jedno jsem věděl jistě, že do tebe jsem zamilován. Chtěl jsem se tě držet jako klíště, ale došlo mi, že už sám sebe neovládám**. níž a níž se pro-pa-dám [fade out]
