(Intro) Jo, poslouchej... Pravda je někdy hořká, ale já se za ni neschovám. Zvedám hlavu, i když to teď uvnitř pálí. (Verse 1) Nepatřím mezi ty, co si musí furt vymýšlet, nosit levný masky a za lži se pak schovávat. Já stojím nohama na zemi, moje činy mluví, když moje skutky nevidíš, tvoje oči bloudí. Nepatřím k těm, co si nezaslouží ruku podat, když někdo padal do bláta, neváhal jsem ho zvedat. Dával jsem energii, dával jsem svůj čas, ale když teď potřebuju, neslyším váš hlas. (Chorus) A bolí to, jo, bolí to fakt moc, když stojím v temnotě a čekám na pomoc. Nepodáte ruku, i když vidíte mě stát, jestli nestačí mý činy, nemám už co dát. Nezasloužíte si víc moji přítomnost, pro falešný vztahy už nemám trpělivost. (Verse 2) Rasta vibe v mý duši, ale srdce teď krvácí, kdo nedokáže ocenit, ten se rychle ztrácí. Já nechci lidi kolem, co umí jenom brát, co se tváří jako bratři, jen když jim vítr začne přát. Jestli nestačí vám to, co pro vás dělám denně, tak zmizte z mýho stínu, já otočím se temně. Zklamání pálí jako oheň v mojí hrudi, vidím, kdo je pravej a koho věrnost nudí. (Chorus) Protože bolí to, jo, bolí to fakt moc, když stojím v temnotě a čekám na pomoc. Nepodáte ruku, i když vidíte mě stát, jestli nestačí mý činy, nemám už co dát. Nezasloužíte si víc moji přítomnost, pro falešný vztahy už nemám trpělivost. (Bridge) Já nepotřebuju slova, co do větru letí, hledám čistou pravdu, a ne žádný smetí. Když obrátíte záda, moje kroky půjdou dál, Jah mi dává sílu, abych pevně na nohách stál. (Chorus) Ale bolí to, jo, bolí to fakt moc, když stojím v temnotě a čekám na pomoc. Nepodáte ruku, i když vidíte mě stát, jestli nestačí mý činy, nemám už co dát. (Outro) Nezasloužíte si mě... Jestli nevidíš mý činy, tak neuvidíš mě. Jdu dál. Ruku si podám sám. Mír.
