Tajemná nádoba osud náš ve svých temných stěnách teď skrývá, do propasti prázdné a neznámé člověk se s posvátnou úctou jen dívá. Pertho je hluboká studnice, v níž všechny záhady věčně už leží, kdo snaží se pochopit její dno, ten jenom marně a zbytečně běží. Hoď svými kostkami do prázdna, nech sudičky spřádat tvé skryté nitě, Pertho z té nejhlubší temnoty zrodí tvůj osud jak nezištné dítě. Örlög ráða, rúnir falla! Myrkrið djúpa, nornir kalla! Urður, Verðandi, Skuld nú sjá! Dulinn máttur, lífið fá! Když ale odmítneš přijmout svůj los a bojíš se odevzdat neznámé hře, život se zastaví v mrtvém bodě a krev v tvých žilách se mrazivě sedře. Kdo touží znát všechny odpovědi dřív, než ty posvátné kostky vůbec hodí, toho hned šílenství pohltí a navěky v temnotách slepě se brodí. Tajemství musí vždy zůstat skryto, bys mohl s odvahou do tmy se dát, nesmíš se vzpouzet těm mocným vláknům, co Nornám se zachtělo na cestu tkát. Örlög ráða, rúnir falla! Myrkrið djúpa, nornir kalla! Urður, Verðandi, Skuld nú sjá! Dulinn máttur, lífið fá! Přistup blíž k okraji bezedné studny a s úsměvem pohlédni do jejích vod, z chaosu zrodí se jasný směr a tvůj život zas najde svůj prastarý bod. Pertho je lůno i hrob tvých činů, kde zkouší se pevná tvá statečnost, jen v tváří v tvář té nejhlubší taji ty prokážeš navždy svou výjimečnost. Vezmi svůj kalich a roztoč ten vír, ať tajemství konečně zjeví svůj tvar, přijmi ten neznámý, magický los jako ten největší, božský náš dar. Örlög ráða, rúnir falla! Myrkrið djúpa, nornir kalla! Urður, Verðandi, Skuld nú sjá! Dulinn máttur, lífið fá!
