JSI VZÁCNÁ Jsi jako labuť co nevidí svou krásu, působíš mladě, nevnímáš zub času. Neplaveš u břehu, poznáváš hloubky a jako požitkář máš svoje choutky. Jsi romantyčka s rozlehlou duší, máš zkoumavé oči a ty mnohé tuší. Dospělá žena, co skrývá holku v sobě, realista i snílek v nepatřičné době. Obleč si ty šaty, co ti tak sluší, ty, ve kterých srdce správně buší, ty veselé s volánky a květy máků, sedni si u řeky v létě za soumraku. Pohlaď se po tváři s něhou tobě vlastní, řekni si nahlas: Vždyť jsme tu šťastní. Netrhej kapitoly z knihy své cesty, každá stránka tě vedla k tomuhle štěstí. Jsi jenom člověk, tak je snad jasný, že chtít výkon boha není moc šťastný. Dobře vaříš, zpíváš, rozumíš dětem, někdy až skrytě hýbeš světem. Jsi krásná duše, co rozdává naději, sama si frčíš po druhé koleji. Dopřej si čas, opečuj samu sebe, kup si český jahody a pozoruj nebe. Zabal se do deky, vytáhni knihu, obklop se příběhy, zahoď tu tíhu světa co neskládá se z dokonalých střípků, je spíš jako výluh z divokých šípků. Natrhej květiny, přivoň si k nim, obklop se krásnem a vším tím, co radost ti do tváře promítne, srdce se nemýlí, jen občas klopýtne. Nesnaž se ten svět zachránit žertem, řekni si o pomoc nahlas, ne šeptem, dovol si nevědět, ztratit se, neřídit, v tichu a samotě myšlenky utřídit. A když schytáš od života další zradu, zvedni se, oklepej, začni od základu. Pojmenuj bolest, hledej k ní klíč, nechej si poradit, nezdrhej pryč. Věř, že všechny ty dobré skutky bez nároku na honorář, zaženou do rohu i poslední smutky a promění je v tichý oltář.
