
Vždycky, když padne první sníh mráz zamkne tůně na tři zámky zahodí klíče do studánky sekerou třikrát rubané Bývá mi smutno jako nikdy jakoby vítr z duše svál poslední lístek prudce bílý a všechno čisté polím dal A zaplakal bych plný studu čistota jasná na polích To tiché nebe...jednou budu... umřeme všichni pro ten sníh

