kravata leží na zemi je ticho a sklo praská v ruce jen teplem tvůj parfém v mé představě za nehty, na krku, v paměti neumím tě napsat ale vím, že v tobě je L měkká kluzká vínová říkám ti jinak ve snech říkám tě po slabikách po dechu jsi jako liána co neškrtí ale nedá dýchat v noci když sedím sám čekám na stín co zanechá škrábanec na skle na těle na mně říkám ti jinak nikdy nahlas nechci tě přivolat — chci, abys přišla sama
