Báseň pro tátu Cesta odpuštění [Verse 1] Narodila jsem se do dlaně která mě nikdy nechtěla držet Milovala jsem tě oddaně i když začlo hnusně pršet [Verse 2] Stála jsem v bouři bez pláštěnky zatímco tys zavíral dveře A jak víla s výrazem divoženky česala své promáčené kadeře [Verse 3] Očima mhouřila zpod máminy sukně hledala ideál, co nikdy nepřišel Neviděl jsi, že vypadám smutně mou bolest v hlase neslyšel [Chorus] Byl jsi můj první stín, co před sluncem stál já šla za světlem a ty ses mi smál Teď pod korunami stromů tiše kladu kříž a ve mně pomalu roste klid, zatímco ty spíš [Verse 4] A tak jsem rostla s chutí hořkou která dlouho na jazyku zůstává Musela být jen hodnou holkou co ostatním péči dopřává [Verse 5] Ale ona je vždy ta poslední co žije, aby potěšila okolí A aby v ní někdo našel zalíbení předstírá, že ji nic nebolí [Chorus] Byl jsi můj první stín, co před sluncem stál já šla za světlem a ty ses mi smál Teď pod korunami stromů tiše kladu kříž a ve mně pomalu roste klid, zatímco ty spíš [Verse 6] Jenže i nejtišší voda jednou zvedne hladinu A to dobro ve mně už nevidím jako slabinu [Verse 7] Teď vím, že laskavost není dluh co musím stále splácet A že k mým historickým jizvám už se nebudu vracet [Verse 8] Zakopala jsem batůžek pod mech kde les zná moje jméno Byla v něm zrada, nepřijetí, strach vše na dva západy uzamčeno [Outro] Tak kráčím dál s lehčím srdcem a otevřenou dlaní s hodným mužem po boku a v noci s klidným spaním A všem hodným duším se teď klaním
