Song Cover Image

Vandrovali hudci

+ Show full styles
V6

“Vandrovali hudci” (“The Wandering Musicians”) is a very old folk ballad recorded by Karel Jaromír Erben under the title “Zakletá dcera” (“The Enchanted Daughter”) in his collection Prostonárodní české písně a říkadla (Czech Folk Songs and Rhymes). Although the song has strong roots in Moravia and Slovakia, Erben documented a South Bohemian variant. For my own adaptation, I have slightly modified the lyrics while fully preserving the original storyline and its dark, balladic atmosphere. [VERSE I] Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci, přes zelené stráně, od vsi ku dědině. Řek' jeden druhému, bratr bratru svému: „Podívej se, bratře, jaký javor krásný! Dřevo javorové, na housličky dobré. Pojďme, bratře, k němu, housle vyřežeme.“ [CHORUS] Hraj, housličko, hraj, pověz, co ví háj… Javor není dřevo, javor býval děvou… Hraj, housličko, hraj, co ukrývá háj? Co se v lese stalo, to dřevo zpívalo… [VERSE II] Když ponejprv ťali, javor tiše vzdychl. Když podruhé ťali, rudá krev se spustí. Když potřetí ťali, javor promluvil: „Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci! Však já nejsem dřevo, jsem já krev a tělo. Byla jsem děvečka z tamního městečka.“ [CHORUS] Hraj, housličko, hraj, pověz, co ví háj… Co ví háj… Javor není dřevo, javor býval děvou… [VERSE III] „Matka mě zaklela, když jsem vodu brala. Když jsem vodu brala, s milým jsem postála. A tak stojím v lese, vítr listí třese. Kořeny mám v zemi, srdce bolí ve mně. Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte. Zahrajte jí u dveří o zakleté dceři. Ať ty vaše housle mojí řečí pláčou. Snad mě podle písně ještě jednou pozná.“ [VERSE IV — TWO MALE VOICES] Hudci přišli k domu, stanuli u dveří. Housle tiše hrají píseň o její dceři. „Nehrajte mi, hudci, vy pěkní mládenci! Nehrajte mi více, bodáte mě v srdce! Dosti já mám hoře, po své milé dceři. Jedno slovo v hněvu — a už se nevrátí… Přenešťastná máti, co klne svoje děti…“ „Eeeeej…!“ „Ej… hraj…“ [CHORUS] Hraj, housličko, hraj, pověz, co ví háj! Javor není dřevo, javor býval děvou! Hraj, housličko, hraj, až se zachvěje kraj… Co ústa jednou řeknou, to ani léta nesmažou… [CHORUS] Hraj, housličko, hraj… pověz, co ví háj… Javor není dřevo… Javor býval děvou… [OUTRO] „Hraj… housličko… hraj…“