[Sloka 1] Každej den vstávám s tíhou v hrudi, duše se pere s tělem, kdo z nich dřív ustoupí, vidím svět pálit se, jak plamen v očích lidí, všichni chtěj klid, ale málo kdo ho vidí. Minulost kouše, přítomnost pálí, budoucnost mlčí, když pravda pálí, a já v tom všem stojím, s vírou i s hříchem, duše bojuje, ale pořád dýchám. [Refrén] Tohle je válka duší — v tobě i ve mně, kdo z nás to unese, kdo padne ve tmě? Tohle je boj, co nikdo nechce vést, ale právě ten boj nás učí žít, ne běžet zpět. [Sloka 2] Srdce bije jak buben, když se zvedá prach, každý krok vpřed je jako nový strach, ale už nejdu zpátky, tam kde jsem ztrácel dech, teď pálím svůj smutek, a z něj roste můj vztek. Není to o víře, není to o vině, je to o síle, co roste v klidu i v mě, pochopíš, až zjistíš, že svět tě zlomí, jen když to dovolíš — pak se duše zhojí. [Refrén] Tohle je válka duší — v tobě i ve mně, kdo z nás to unese, kdo padne ve tmě? Tohle je boj, co nikdo nechce vést, ale právě ten boj nás učí žít, ne běžet zpět. [Sloka 3] Viděl jsem anděly padat, démony plakat, světlo v očích, co přestalo hřát, a v tom všem jsem našel sebe, ne hrdinu, jen člověka, co chce dýchat dál. Žádný scénář, žádná role, jen cesta, co bolí a pálí jak ocel, ale právě v té bolesti, brácho, je dar, protože duše roste, když projde žár. [Závěr – Sloka 4] Tak když uslyšíš ten hlas, co tě táhne zpět, vzpomeň, že jsi víc než stín a svět, válej se v popelu, ale vstaň, protože i z trosek může vzniknout chrám. Tohle není konec, tohle je dech, válka duší nekončí — jen mění směr, a až to pochopíš, zjistíš to sám, že jsi přežil — a v srdci máš klid, co dál chráníš sám.
0/500