Dotek křídel Z nebe padá stříbrný hlas, jak šepot, co hladí čas. Na okně světlo, co zhasíná, když anděl k tobě tiše se sklání. Jeho křídla jsou z mlhy a snů, z ticha, co léčí bolest dnů. Nepotřebujete žádná slova, jen srdce, co slyší tlukot, znova znova Dotek křídel v srdci zní, jako píseň bez hranic, bez vin. V každém kroku, v každém dni, nese tě dál, kam světlo míří. Když všechno spí a tma se blíží, on bdí a v tobě klid se blýská. Není to sen, je to tvá víra – že láska chrání, i když je tichá. Dotek jeho křídel v srdci zní, jako píseň bez hranic, bez vin. V každém kroku, v každém dni, nese tě dál, kam světlo míří. Až jednou půjdem nad mraky výš, možná si vzpomeneš, že už víš – že anděl byl blízko, v tobě sám, na křídlech tiše šel s tvým dnům...
