© Trivius 2025 Znát nikým ještě neodžité děje, co mysl od základů mění. Najít i sebemenší smysl v kapce beznaděje dřív, než naposled zasyčí a nechá po sobě jen zvuk všech tichaplných nevyznění. Prosívat proso, které dechem rosil, než hrad by obehnaly hradby. Zahradu zenu nechat zahrazenu. Teprv pak nadýchat se pro cíl a plicím přes měchy nadchnutí splácet výdechy. A jestli na laskavost zbydem sami, stejně pak s dechem Života radostně vířit nad vodami.
