VÍTEJTE V BACKROOMS!!! ( CZECH )

(Scroll down for English.) [Intro – distant fluorescent hum, VHS static, muffled breathing] Tik… Ťak… Tik... Ťak... Slyšíš to? Neotáčej se. nevidím žádný hodiny. Tak co odpočítává čas? [Sound: sudden bass impact, distorted whisper] …najdi dveře. [Verse 1 – low male rap, restrained, ominous] Propad jsem podlahou, svět zhasnul v půli věty, probral jsem se v chodbách, kde se rozpadaly stěny. Žluto-šedá místnost — koberec a smrad, blikající zářivky , jako by chtěli šířit strach. První dveře — sklad. Druhý dveře — zeď. Třetí vedou do místnosti ve které jsem právě teĎ.. Na zeĎ někdo napsal: „NEVĚŘ uším, je to lež.“ Pod tím leží čerstvá krev s otiskem dětské dlaně. Zkouším volat pomoc, ale signál dávno zdech, vlastní hlas se vrací, říka: jdu si pro tebe! Každá místnost vypadá stejně, přesto něco mění se. Když se zastavím, mám pocit, že něco zlého blíží se. [Chorus – whispered, heartbeat slowly building] chodba za chodbou. Dveře za dveřma. nelze jít zpátky… jak sem se sem dostal? halo! Kdo tu dýchá? halo! Kdo tu šeptá? a Proč jde můj vlastní stín jinam než já? [Verse 2 – faster rap, distant metallic scraping] Za rohem někdo sedí, šaty celé od krve, říká: „Jestli chceš přežít,nezastavuj ani na moment.“ Má roztržený rukáv, prsty sevřený v křečích, šeptá: „Slyšíš ten nářek.. to není dítě co brečí.“ stropem se převalí zvuk, jak když železo skřípe, on se přitiskne ke zdi, modlí se at už to nepříjde. „Zhasni displej! Nedýchej! jAk tě najdou! SNÍ TĚ!!.. “ Za dveřmi cosi škrábe. tvrdí že je přítel. [Sound: low growl behind the wall, fluorescent lights cut out] Někdo venku táhne něco těžkýho po zemi. Krok. Pauza. Krok. A pak se rozběhne proti dveřím. strachy utíkáme pryč, chodba polyká náš křik, on mi mizí v temnotě, uslyším strašidelný výkřik. práskání kostí a pak už jen Ticho. pocit bezmoci a samoty uvnitř hlavy nejde vypnout [Beat drop – distorted breathing, whispered rap] „Otevři…kamarádee.. ..jsem to pořád já.“ [Verse 3 – aggressive, panicked flow] Otevřu jen škvíru — chyba, kterou nejde vzít zpět. Dlouhý ruce, bílý oči, křivej, psycho úsměv. rozteklej obličej, jen kůže, připomíná tvář, pohyby jak člověk, co se učí chodit zas. Prásk! — narazí do mě, letím 5 metrů vzduchem, pařátem ostrým mi rozřezal část kůže. Plazím se pryč, zuby zatlí,úplně tiše.. bojím se.. [Bridge – minimal dark piano, whispered male vocal] Našel jsem tři lidi v místnosti bez oken. Jeden tvrdí, že je tu týden. Druhá říká, že čas tu stráci smysel. Třetí říká že už zapoměla jak vypadá slunce. Ukazujou mi mapu, do který každou chodbu kreslej. mapa však nedává smysl, chodby se mění jak si zachtěj Uprostřed je moje jméno. A vedle ní tři tečky. „To není mapa,“ říká žena. „To místo,je uvnitř tvojí mysli .“ [Pause – silence, then distant knocking] Někdo klepe zevnitř stěny. smích i nářek, jsem šílený.. [Verse 4 – exhausted, slower rap] Už nevím, kolik dveří. Už nevím, kolik nocí. s Každým novým patrem se mi kus paměti ztrácí. Zkouším myslet na domov, na svůj dům, na svůj hlas, ale vzpomínky jsou v mlze, jako by je někdo smazal. Měl jsem plány. Měl jsem sny. Měl jsem důvod stále jít. Teď se bojím vlastních lží, bude to dobrý říkám si. [Verse 5 – rising tension, cinematic drums] Na konci dlouhý chodby svítí zeleně jak zázrak. EXIT. Žádný škrábání. Žádný kroky. Žádnej další hnusnej shit. Běžím co můžu, kůže mě pálí, krev mi pomalu stéká do dlaní, už se neohlížím, nechci vědět, co je za mnou. otevřu Dveře, zacítím studenej vzduch, žlutá místnost mizí za zády, tak rád slyším městský ruch. Světlo řeže do očí. Skutečný nebe. Skutečný vzduch. Klesám na kolena, směju se a brečím. Jsem venku.. hahaha! Jsem venku!!! [Beat cuts out – only breathing] …Počkej. [Spoken – suddenly worried] Kde mám mobil? [Silence] Ne. Ne, ne, ne… Můj iPhone Duo! [Build-up – heartbeat, rising synth] Já ho nechal tam?! V těch zasranejch žlutošedejch chodbách?! Vždyť stál takovej balík! [Final Chorus – explosive distorted trap, manic vocals] běžim běžim ZPÁTKY DO TMY! BĚŽÍM! BĚŽÍM! MOBIL ZŮSTAL UVNITŘ! EXIT už pro mě dávno není cíl, iphone byl drahej, takže to otáčím (Backrooms pojĎ pojĎ vztup do dveří) (English) Tick… ​​Tock… Tick… ​​Tock… Do you hear that? Don’t turn around. I don’t see any clock. Then what is counting down the time? [Sound: sudden bass impact, distorted whisper] …find a door. [Verse 1 – low male rap, restrained, ominous] I fell through the floor; the world went dark mid-sentence, I woke up in corridors where the walls were crumbling away. A yellow-grey room—carpet and a foul stench, flickering fluorescent lights, as if trying to spread fear. The first door—a storage room. The second door—a wall. The third leads into the room where I am right now… On the wall, someone has written: “DON’T TRUST your ears—it’s a lie.” Below it lies fresh blood, with the imprint of a child’s palm. I try to call for help, but the signal died long ago; my own voice echoes back, saying: “I’m coming for you!” Every room looks the same, yet something is changing. Whenever I stop, I get the feeling that something evil is drawing near. [Chorus – whispered, heartbeat slowly building] Corridor after corridor. Door after door. There’s no going back… How did I get here? Hello! Who’s breathing here? Hello! Who’s whispering here? And why is my own shadow moving in a different direction than me? [Verse 2 – faster rap, distant metallic scraping] Around the corner, someone is sitting—their clothes covered in blood— saying: “If you want to survive, don’t stop—not even for a moment.” His sleeve is torn, his fingers curled in spasms; he whispers: “Do you hear that wailing? That’s not a child crying.” A sound rolls across the ceiling—like iron screeching— he presses himself against the wall, praying it won’t come back. “Turn off the screen! Don’t breathe! If they find you… they’ll EAT YOU!!” Something is scratching outside the door. It claims to be a friend. [Sound: low growl behind the wall, fluorescent lights cut out] Someone outside is dragging something heavy along the ground. A step. A pause. A step. And then—a rush toward the door. We flee in terror; the hallway swallows our screams. He vanishes into the darkness—then, a blood-curdling shriek. The cracking of bones, and then… just Silence. A sense of helplessness and solitude—impossible to switch off inside my head. [Beat drop – distorted breathing, whispered rap] “Open up… buddy… …it’s still me.” [Verse 3 – aggressive, panicked flow] I open the door just a crack—a mistake that can’t be undone. Long arms, white eyes, a twisted, psycho grin. A melting face—barely skin, yet vaguely resembling a human visage— moving like someone learning to walk all over again. *CRASH!*—it slams into me; I go flying five meters through the air, its razor-sharp claw slicing through my skin. I crawl away, teeth clenched, completely silent... I’m afraid... [Bridge – minimal dark piano, whispered male vocal] I found three people in a room with no windows. One claims he’s been here for a week. Another says that time loses its meaning here. The third says she’s forgotten what the sun looks like. They show me a map where they draw every corridor. But the map makes no sense; the corridors change whenever they please. In the center is my name. And next to it, three dots. “This isn’t a map,” the woman says. “This place is inside your own mind.” [Pause – silence, then distant knocking] Someone is knocking from inside the wall. Laughter and wai