[Intro] Osud není kostka, co padá náhodně… Osud je mapa, co už dávno hoří v nás… A ty buď ten, kdo čte svůj příběh… Ne ten, co ho spálí. [Sloka 1] Každej den píšem linky, ale nejsou naše, osud má plán, ať se tváříš klidně nebo v mase. Myslíš, že to držíš pevně, že to máš v ruce, jenže realita ukáže, jak moc je to v piče. Všichni chceme štěstí, lásku, svoje místo, ale cesta není čistá, vždycky zůstane tam písmo. Někdy tě to zvedne, jindy tě to zlomí, a ty se ptáš: proč já? – odpověď je, ve smrti. [Refrén] Tohle jsou osudy všech, nikdo neuteče pryč, ať máš v kapsách prachy, nebo jen prázdný stůl, víš. Cesty se kříží, tvář se mění, čas nás měří, osud je kniha, co nepřepíšeš, i když se bráníš. Tohle jsou osudy všech, co hoří i zhasínaj, každej nese svoje břemeno, i když se tváří jinak. Pohleď si do očí, brácho, pravda se neztratí, osud je dar i trest – a ty s ním musíš počítat též. [Sloka 2] Vidím lidi padat, protože chtěli víc, zapomněli na to málo, co jim dává klid. Osud není zlý, je jen přesně daný, a každý krok, co děláš, už byl dávno psaný. Nejsou žádný triky, nejsou žádný zkratky, každý plamen shoří, i když hoří sladký. Ale víš co? Já to beru, beru to jak výzvu, když mi padne stín, já vstanu, stoupnu blíž k světlu. [Sloka 3] Když se dívám zpátky, vidím tolik cest, některý jsem prošel, jiný nechal ležet. Možná to byl plán, možná moje slabost, ale dneska vím, že i z pádu roste radost. Nesrovnávej se s nikým, každej píše sám, ať máš v rukách pero, nebo jen prach a klam. Osud je jak labyrint – nemáš klíč, jen kroky, a každý jeden krok tě táhne blíž do hloubky. [Refrén] Tohle jsou osudy všech, nikdo neuteče pryč, ať máš v kapsách prachy, nebo jen prázdnej stůl, víš. Cesty se kříží, tvář se mění, čas nás měří, osud je kniha, co nepřepíšeš, i když se bráníš. Tohle jsou osudy všech, co hoří i zhasínaj, každej nese svoje břemeno, i když se tváří jinak. Pohleď si do očí, brácho, pravda se neztratí, osud je dar i trest – a ty s ním musíš počítat též. [Sloka 4+závěr ] Tak poslouchej, brácho, tohle není sen, život je dar, i když bolí, chápeš tenhle směr? Osud tě nezlomí, když mu dáš respekt, můžeš padnout stokrát, ale vstaneš – to je efekt. Nechci být prorok, jen ti říkám větu, že i když tě zradí svět, máš pořád cestu. Neboj se bouře, jsou součást hry, až přijde ticho – osud se ti poděkuje, že jsi šel.
