Vidíš, táto

Byly časy, kdy jsem se otce hrozně moc a moc bál stačilo jeho zabijácký pohled a třásl jsem se strachy Těžká to byla doba… ach, to byly velmi-velmi těžké roky, věděl jsem jen to že musím pryč od nich od rodiny. Strašně mě bolelo, že mě táta mlátil a nemiloval, těžké bylo vidět, jak cizí děti s láskou objímal. Ve strachu a spousta bití plynuly roky dál a dál až do chvíle, kdy jsem se je navždy vzdal já sám. [chorus] Vidíš, táto, choval jsi se ke mně jako zvěř? už nikdy jsem nemohl být šťastný to mi věř Nechtěl jsi mě, a já přesto patřit k tobě chtěl byl jsem jen tvůj spratek, za to bych tě nenávidět měl. Vidíš, táto, choval jsi se ke mně jako zvěř? už nikdy jsem nemohl být šťastný to mi věř Nechtěl jsi mě, a já přesto patřit k tobě chtěl byl jsem jen tvůj spratek, za to bych tě nenávidět měl. Chyběla mi máma… a mé drahé sourozenci, ve čtrnácti letech bez ní — to nebyl lehký život, věř mi. Bydlel jsem u příbuzných, po různých ubytovnách žil, ale nemohl jsem dál takhle žít a své rodné město navždy opustil. [chorus] Vidíš, táto, choval jsi se ke mně jako zvěř? už nikdy jsem nemohl být šťastný to mi věř Nechtěl jsi mě, a já přesto patřit k tobě chtěl byl jsem jen tvůj spratek, za to bych tě nenávidět měl. Vidíš, táto, choval jsi se ke mně jako zvěř? už nikdy jsem nemohl být šťastný to mi věř Nechtěl jsi mě, a já přesto patřit k tobě chtěl byl jsem jen tvůj spratek, za to bych tě nenávidět měl. Opustil jsem vše — bolest, trápení i šrámy, věřil jsem, že jinde možná bude život krásný. V něčem se mi to splnilo, v něčem vůbec ne… Mám úplně vše — jen lásku těch nejdražších ne