Celé roky jsem chodil do práce, platil daně, držel hubu, kupoval žvýkačky a věřil, že přibude. Čekal jsem na lepší zítřky, na poctivou politiku a na pivo bez pěny, ------------ 2 Měl jsem dům, měl jsem ženu, měl jsem psa a měl jsem půdu, teď mám jen sekyru v rohu a hlubokou nudu. Dřív jsem přemýšlel, jak přežít šéfa a jeho hloupé nápady, dneska mi stačí, když celý den nesekám hlavy. ------------ 3 Už tejden jedu jenom na rumu, na fazolích z plechovky, A na ulici, no, tam je zas fronta na kus lidské ledvinky. Jako za socíku, jenom fronta pomalejší a hladovější. ------------ 4 A teď, když už nemáme co ztratit, se všichni tváří jako svatí. Sousedi se najednou k sobě mají, sdílí poslední chleba a a v rohu se objímají. To je to zjednodušení života, po kterém jsme toužili, Aby se lidé po ulici jen tak šourali. Ach, ta euforie z té nové, prosté existence, jen chůze, chůze, chůze – jako ti naši úředníci. Už neřeším šichtu, úvěry, ani jestli pivo nepění moc, život je teď snazší, jasnější – je to prostě o život. ------------ ref Jdou po mně, jdou po mně, jdou, říkám to už roky, že to tak dopadne, že se ta celá ta civilizace rozpadne. Město padá na kolena, zdi se bortí. každý stín skrývá hladové, hnijící hordy.
