[Verse 1] Generace nevymazlených dětí, emočně hluchý domy plný vět typu „nebreč, svět je krutej, jo a vynes smetí“ Mám zatnout zuby, spíš nima skřípu. Stavím si zeď, ne první, druhou, ani třetí. „Hoď je do vody, jen tak naučí se plavat,“ jenže ve strachu je tvým cílem přežít. „To se zahojí, než se budeš vdávat.” A mám si snad sama ty rány sešít? [Pre-hook] Děti hladové po péči, s naivním úsměvem na tváři, čekaly, až je ubezpečí, že nebudou čekat do stáří. [Hook] Jsem mileniál — most mezi světy, Telefonní budky, vé há es kazety, Offline dětství a online mládí, zatímco naši se rozvádí. Mileniál — pouštíme vzorce jako okovy, hledáme pravdu, ne prázdný proslovy, Nejsme slabí, jen cítíme hlouběji i přes ty držkopády držíme naději. [Verse 2] Puberta s Harrym pod polštářem, chtěl bys dopis, ale přijde kázání. Hůlka nikde, ránu ti obvážem, “nejsi už moc starej na hraní”? První walkman, tužka v kazetě, kolena špinavý, světem bez sítě. Po škole na hřiště a domů až na véču, alespoň na chvíli tomu uteču. Rodiče nasákli tou divnou dobou, kdy síla znamenala vydržet a neplakat. Hierarchie doma, otec je tou chloubou, naučíš se mlčet, jen zubama zacvakat. [Bridge] První generace, co říká „tohle bolí“, a místo útěku rány si pomalu hojí. Ájina odemkla nám dveře do světa, bez mapy i buzoly, ta doba je rozjetá [Hook] Jsem mileniál — most mezi světy, Telefonní budky, vé há es kazety, Offline dětství a online mládí, zatímco naši se rozvádí. Mileniál — pouštíme vzorce jako okovy, hledáme pravdu, ne prázdný proslovy, Nejsme slabí, jen cítíme hlouběji i přes ty držkopády držíme naději.
