[Instrumental] Spí krajina; led svítí hladkým třpytem, sníh myriady drobných tají hvězd, v tom rámci jako z bílých růží svitém ta naše zem jak krásná, mrtvá jest. A pod tou stuhlou, němou bílou skrání sen klíčí touhy plný o jaru, jak duší mladých tajné horování, než projeví se ve slov útvaru. Vše čas má svůj, a přípravy své dlouhé, i lidský čin, i vrstva nových hor, i motýlovo zakuklení pouhé — a k zušlechtění spěje všechen tvor. A pod tou stuhlou, němou bílou skrání sen klíčí touhy plný o jaru, jak duší mladých tajné horování, než projeví se ve slov útvaru. [Instrumental] Ač pozvolným se zdá ten postup pracný, že vskutku nutno víry hluboké, květ důmyslu a umu tak nám vzácný, hvězd zástupy tak dalné, vysoké, vzrůst bylin nekonečný, a dny jara se prodlužují sotva o zdání, přec osvědčenou cesta ona stará i za smíchu, i za muk zmítání. A pod tou stuhlou, němou bílou skrání sen klíčí touhy plný o jaru, jak duší mladých tajné horování, než projeví se ve slov útvaru. A pod tou stuhlou, němou bílou skrání sen klíčí touhy plný o jaru, jak duší mladých tajné horování, než projeví se ve slov útvaru. [Instrumental]
