[Intro – mluvené] Věříš v Boha… nebo v něco, co neumíš pojmenovat? Jestli aspoň v něco věříš, usaď se… a poslouchej. [Sloka 1] Ať už věříš v Boha, nebo věci mezi řádky, věci, co nejdou vysvětlit, jen cítíš je zpátky. Možná chyba v metrixu, možná systém lže, možná nejsme sami a svět to dávno ví, jen mlčí, že. Když věříš ve vesmír, v ticho mezi hvězdami, jsi jeden z těch lidí, co nehledají klam. Toulat se hlavou dál, než kam sahá strach, koukat nahoru a říkat si: nejsme tu náhodou zas. [Sloka 2] A když přijde změna, nový tvar, jiný hlas, kontakt může být dar… nebo to poslední z nás. Nikdy nevíš, jestli ruka, co sahá, je přátelská, nebo jen další forma války, co přijde bez varování a ptaní se dál. Někdo řekne: hrozba, někdo řekne: klam, já říkám: pravda pálí jen ty, co se bojí se ptát. Jsem pro kontakt, ale jestli má přijít, tak teď, ne až když bude pozdě a nezbyde nám vůbec nic zpět. [Refrén] Tak kdy už to začne, ten kontakt, co lidstvo potřebuje, svět stojí na hraně a sám sebe ignoruje. Válka za rohem číhá, každý tahá jinam provaz, kdo nás sladí v jeden hlas, než to celé znova rozláme čas? Maj přijít a říct nám „jak“? Nebo jen pustit obraz? Hologram co řekne: stát… nebo zaniknout zas. Pořád proti sobě stát, i když stačí jen krok, jedna zpráva, jeden signál… jeden kontakt. [Sloka 3] Možná čekáme zbytečně, že někdo přijde shora, přitom kontakt začíná tady, mezi námi doma. Ne v lodích na obloze, ale v tom, co děláš teď, jestli dokážeš spojit lidi, ne je rozdělit hned. Chceme odpovědi z nebe, ale ignorujeme zem, hledáme vyšší inteligenci, a ztrácíme tu svou jen. Jestli přijde kontakt, ať vidí, že jsme víc než zbraň, že nejsme jen chaos, strach a věčný planý klam. [Refrén – závěrečný] Tak kdy už to začne, ten kontakt, co lidstvo potřebuje, svět stojí na hraně a sám sebe ignoruje. Válka za rohem číhá, každý tahá jinam provaz, kdo nás sladí v jeden hlas, než to celé znova rozláme čas? Maj přijít a říct nám „jak“? Nebo jen pustit obraz? Hologram co řekne: stát… nebo zaniknout zas. Pořád proti sobě stát, i když stačí jen krok, jedna zpráva, jeden signál… jeden kontakt. [Outro – klidně, pomalu] Možná už se dívají… a čekají, jestli se dokážeme spojit dřív, než bude pozdě.
