Raidho Galdr: O Cestě a Rytmu

Když staré kolo osudu se v dálce tiše roztočí, poutník svůj pohled k obzoru a k nebesům hned natočí. Raidho je cesta neznámá a jistý, přímý tah vpřed, před kterým padne do prachu i starý, zkamenělý svět. Je to tvůj rytmus vesmíru, co v každé kapce krve zní, těm, kteří znají správný směr, se slunce ráno rozední. Ríðum fram, hjólið snýst, vegurinn kallar, skugginn flýst! Tak í taum, taktu völd, örlög vöku, stjörnutjöld! Když ale ztratíš pevný směr a zbloudíš v mlze divoké, pak tvoje kroky pohltí jen černé stíny hluboké. Ten, kdo se bojí vykročit, se v bludných kruzích uvězní, a chladný vítr bezmoci mu v prázdné duši rozezní. Když rytmus srdce utichne a tvá se vůle nebrání, změní se cesta ve zkázu a nekonečné bloumání. Ríðum fram, hjólið snýst, vegurinn kallar, skugginn flýst! Tak í taum, taktu völd, örlög vöku, stjörnutjöld! Tak popadni hned otěže a sleduj přesně jasný bod, ať tvoje duše neztratí svůj starodávný, pevný chod. Nech rytmus světa ovládnout tvou vůli i tvé dýchání, ať runa Raidho dovede tě k magickému svítání. Tvůj osud leží před tebou, tak nenech se už spoutat tmou, ti, kteří jedou kupředu, svou spásu vždycky naleznou. Ríðum fram, hjólið snýst, vegurinn kallar, skugginn flýst! Tak í taum, taktu völd, örlög vöku, stjörnutjöld!