Potměchuť

V uhrančivých očích tmy zrcadlí se šíje tvého snění, pramínky z hedvábí si češeš dny, na nich se brokát v stříbro mění. Teď buď má chvíle jen pro chvíli běžnou V každičkém díle Chci mít tvou vůni hedvábně sytě něžnou Chvěješ se ... zem duní. Ve světle ranních nadějí záplavy svitu zvoní po rozbřesku, to stříbro zrání mám teď raději a doufám ve dny beze stesků. Veď mě, má múzo, ať jsi kýmkoli Ach, kéž by ta slova sílu měla oheň ze srdce předat těm co zápolí Rozsvítit čela potemnělá Do uhrančivých očí tmy chtěla bych vpálit jeden vzkaz Když řinčí meče, pláčou sny Kdyby tak šlo milovat na rozkaz ...