(Verse) Dveře bouchly, co jsem zase řek', Její pohled mi dává najevo vztek. Sotva jsem se vrátil, už se to valí zas, Má slova zní jak ozvěny, co ztrácí se v dáli. Nevím, kde jsem šlápnul vedle dnes, Ale vím, že teď bude to děs. Je jako sopka, co čeká jen chvíli, A já jsem blázen, že hledám v tom síly. (Chorus) Nasraná žena, každý ji doma má, Občas v domě zkrátka zavládne tma. Je jako bouře, co sejme tě hned, A ty se jen kryješ a doufáš, že přežiješ ten střet! (verse 2) Včera jsem šlápl vedle, možná zas, cítím že přijde zase ten krach. Slova se valí, jak vichřice v noci, A já už vím, že nemám ji ve své moci. Občas je ticho, pak zase řev, A já se tvářím, že to beru v běh. Ale uvnitř vím, že zkrátka musím mlčet, Protože bouři nepřemůžeš, jen musíš se krčit. (Chorus) Nasraná žena, každý ji doma má, Občas v domě zkrátka zavládne tma. Je jako bouře, co sejme tě hned, A ty se jen kryješ a doufáš, že přežiješ ten střet! (Bridge) Vždycky to přejde, jednou to ztichne, A doma je klid, jen občas to blikne. Ale do té doby? Já vím, co mám dělat, Zavřu pusu a čekám, až bude chtít zase mluvit. (Chorus) Nasraná žena, každý ji doma má, Občas v domě zkrátka zavládne tma. Je jako bouře, co sejme tě hned, A ty se jen kryješ a doufáš, že přežiješ ten střet! (Outro) Nasraná žena, Jo, každý ji doma má.
