V Prokopským údolí silnou vůlí buvolí se snažim kráčet aspoň minut pár. Při krve pocení mozek nerad docení, že hojný kila danajskej jsou dar. Procházka nevinná kolem kopce Děvína, tak proč mám dojem, že bude můj hrob. Málo mám kilowat, chtěl bych ještě milovat přes tisíc holek, paní, slečen, rob. Po svižným chození válim se tu po zemi. Teď musím zkusit trochu jinej plán. Na gauči zahovím s mým rekordem váhovým a budu věřit, že v tom nejsem sám.
