Testament k povaze vztahů

(1. verse) Každá slova, která zazní, maj svůj záměr, významy v kontextu tkví, jako předurčený plán. Není cesty mimo rámec, v němž žijem,' vše, co mezi námi roste, z formy stvořeno je. V interakci, kde každý krok je akt, všichni ve svých systémech, jako v pevném řádu. Změna není možností, jen procesem, kde jeden druhého v obrazy svých světů tvarujeme. (letargic Chorus) Neexistuje vymývání mozků a není ztráty mysli, to je jen enkulturace, co nás definuje. Vše, co nazýváš volbou, je akulturace, každý vztah je nástrojem vlastní adaptace. (2. verse) Tvůj dotek nese vzory, které ti byly dány, přijímám tě tak, jak mi tě tvůj svět představil. Ve vzájemné výměně kódů jsme ztraceni, a přesto formujeme další generace systémů. Žádný čistý úmysl, vše je konstrukce, kde naše potřeby se prolínají s okolními vzorci. Láska, touha, strach – to vše je zrcadlením, v němž jen recyklujeme staré vzorce, které jsme si přivlastnili. (letargic Chorus) Neexistuje vymývání mozků a není ztráty mysli, to je jen enkulturace, co nás definuje. Vše, co nazýváš volbou, je akulturace, každý vztah je nástrojem vlastní adaptace. (Bridge) Identita se rodí v síti vlivů, každé gesto je pouze dalším bodem v trase. Není svobody, jen podřízení vzorcům, kde každý z nás svou roli zcela plní. (letargic Final Chorus) Neexistuje vymývání mozků a není ztráty mysli, to je jen enkulturace, co nás definuje. Vše, co nazýváš volbou, je akulturace, každý vztah je manipulace v rámci adaptace. (Outro) Tento testament je svědectvím o povaze vztahů, kde každý dotek je výměna, každý pohled má kontext. Všichni jsme účastníky, formovaní systémy, a tak i láska je jen další kulturní mechanismus.