
padáš na zem, abys zase vstal. Podléháš snům, abys šel dál. Život tě nutí pořád dokola a do zblbnutí bojovat proti hnutí citů a rozumu. Nesmíš se smát, když pláč ustává, Musíš se rvát s nadějí i bez naděje, když svoboda volá, křičí... Hra nemá děj a Tebe to ničí. Padáš na zem jak hromada smetí... ...každej někdy takhle sletí... Život tě nutí pořád dokola a do zblbnutí bojovat proti hnutí citů a rozumu. Nesmíš se smát, když pláč ustává, Musíš se rvát s nadějí i bez naděje, když svoboda volá, křičí... Hra nemá děj a Tebe to ničí. Padáš na zem jak hromada smetí... ...každej někdy takhle sletí... Musíš se rvát Musíš se rvát jenom s nadějí! Musíš se rvát Musíš se rvát jenom s nadějí! když svoboda volá, křičí... Hra nemá děj a Tebe to ničí. Hra nemá děj a Tebe to ničí. Padáš na zem jak hromada smetí! ...každej někdy takhle sletí... Nesmíš to vzdát! Musíš se rvát!

