[Intro – spoken word] Kdy poprvé ses snažil zapadnout? A kdy tě z té díry někdo vytáhnul? Kdo nastavil, co je tvojí normou a za záchrannou brzdu zatáhnul? [Verse 1] Být jako všichni ostatní, to je ta bezpečná cesta. Žijeme v pozoru, v úskocích obratní, stáváme se jen jedním ze sta. [Verse 2] Schováš se ve třídě a potom v práci. Svou krásu v té bídě i výjimečnost ztrácíš. [Chorus] Normy jsou pro stroje, tak proč vládnou lidem? Brousí tvé postoje nenápadně s klidem. Postav se před zrcadlo, koho tam vidíš? Své pravé já, nebo otisky lidí? [Verse 3] Člověk nevyleze z mámy hotovej, obrán o iluze, žije si v okovech. [Verse 4] Marně si nalhává, že majetek je bohatství. Tak škudlí, vydělává a žene se do pastí. [Verse 5] Až začneš na krku nosit čárový kód, nečekej záruku a změň tenhle mód. [Verse 6] Radši být podivná, ta, která vyčnívá, ale zůstat upřímná, ta, co si zazpívá. [Chorus] Normy jsou pro stroje, tak proč vládnou lidem? Brousí tvé postoje nenápadně s klidem. Postav se před zrcadlo, koho tam vidíš? Své pravé já, nebo otisky lidí? [Outro – spoken word] A když se mě někdo zeptá, jestli jsem normální, odpovím, že naštěstí ne. A doufám, že nikdy nebudu.
