[Intro – dark ambient, soft orchestral pads] Znal jsem slova, co se nevysloví, znal jsem cestu mezi sny. Věřil jsem mapám v hlavě, že mě dovedou tam, kde nikdo není. [Verse 1] Kroky přes čáry, co se nemají psát, pravidla praskají, když se jim dívám do očí. Nečekám znamení, neptám se dál, jen cítím, že musím jít. [Pre-Chorus] Říkali: „Zastav se, není kam jít.“ Říkali: „Některé věci spí.“ Ale strach je jen hlas, co nikdy nic neotevřel. [Chorus] Neotvírám dveře, otevírám sebe. Na druhé straně ticha něco čeká beze jmen. Stojím tu sám, bez zbraní, bez víry, a tma se dívá zpátky, jako bych ji znal. [Verse 2] Žádné nahoře, žádné dno, jen myšlenky bez tvarů a hran. Směr se láme, světlo řídne, ale já pořád jdu dál. Někdo slyší, i když nemluví, někdo ví, co ještě nevím. A čím víc se ptám, tím míň odpovědí mám. [Pre-Chorus 2] Tohle není chyba, není to pád. Je to okamžik, kdy už nejde lhát. [Chorus – variation] Neotvírám dveře, držím se v sobě. Na druhé straně ticha mizí známý svět. Jsem pořád já, nebo už ne? Proč se tma učí mým jménem mluvit? [Bridge – minimal, tension build] Čas se stáčí do uzlů, smysl ztrácí tvar. Vidím víc, než bych měl, a už to nejde vzít zpátky. [Final Chorus – heavy but restrained] Neber si jméno, neber si hlas, nech mi aspoň to, kým jsem byl včera. Chtěl jsem víc, než unesou dlaně, otevřel jsem tmu a ona otevřela mě. [Outro – silence, low drones] Varování přišlo… jen pozdě. Dveře se nikdy nezavřely. Protože jsem z nich nikdy neodešel.
