Varhany (Karel Hlaváček) Čas hrou je varhan, málokdo již chápe; ji Život hrá tak tomu, tak zas tomu, tu tmavou idylou, tu bouří hromů -- dle toho, jak si každý pedál šlape. Ba, lidstvo celé v taktu nohou klape, a z varhan dušně zní klidná sloka -- již mžikem zahřímá však do divoka, a hrdly píšťal sta se žalob drápe. A Varhanika pod rukou to střílí, tón každý, pod širákem zakuklený, a rozchechtaný jakous písní mstivou, s pistolí v pěsti po Evropě pílí, a lidem, králům, bohům, rozvzteklený, v tvář směle sahá, trhá masku lstivou…
