Píseň Naudiz: o Nouzi a jiskře

Když svírá tě nouze a chladný mráz do morku kostí tě dře, když osud tvůj tvrdý jak železo v ohni se pomalu tře. Naudiz je zkouška, je tření, co jiskru v té temnotě zrodí, když z vlastního potu a krve se bojovník po cestě brodí. Jen v nejhlubší tísni ten největší oheň se dokáže vznítit, a člověk jen vlastní svou silou si může pak na cestu svítit. Nauð er eldur, nóttin köld! Neistinn vaknar, brýtur tjöld! Snúðu viði, stál í stein! Sál er hörð og viljinn hreinn! Když ale své bídě se poddáš a necháš se zoufalstvím vést, pak temnota zlá tě hned začne k té nejhlubší propasti snést. Kdo ztratí svou vůli a doufá, že jiní ho z temnoty spasí, ten v chladu svých okovů pomalu a tiše svůj plamen zhasí. Hlad změní se v šílenství, nouze ti připraví ledový soud, a slaboch pak nechá se strhnout v ten temný a smrtící proud. Nauð er eldur, nóttin köld! Neistinn vaknar, brýtur tjöld! Snúðu viði, stál í stein! Sál er hörð og viljinn hreinn! Tak přijmi tu těžkost a z holého dřeva si vykřeš ten žár, i z největší nouze se stane tvůj nejlepší, magický dar. Kdo vydrží tlak a nepoddá se té kruté a nevlídné moci, ten projde s tím vlastním světlem i tou nejtemnější nocí. Naudiz tě učí, že v odporu roste tvá skutečná síla, co tvůj těžký osud hned promění do velkolepého díla. Nauð er eldur, nóttin köld! Neistinn vaknar, brýtur tjöld! Snúðu viði, stál í stein! Sál er hörð og viljinn h