(verse) Každej den si hledám, co je na mně špatně, projíždím seznamy, co mi tělo zhroutí dneska. Bojím se těch nemocí, co možná ani nejsou, ale v hlavě mám jasno, v tomhle světě se mnou nehrajou. Doktoři mě znaj', už maj' mě v kartotéce, furt si něco hledám, jen abych to měl v péči. Jenže všechny tyhle příznaky jsou jen v mé hlavě, hypochondrický svět, kde bolest si sám najdeš. (chorus) Žijem ve světě, kde si vymýšlíme rány, žádný lék nám nestačí, i když jsme zdraví sami. V tomhle hypochondrickým světě se hledáme, ať máme něco na léčení, co sami nevnímáme. (verse 2) Všechno nás bolí, i když jsme vlastně v pořádku, ale ten tlak v hlavě nutí nás najít si další pastičku. Stačí slyšet zprávy, hned se cítím špatně, někde tam venku číhá nemoc, co mě jednou pohltí snadně. Místo radosti máme seznam toho, co nás trápí, ale žádná bolest není skutečná, jen my sami. Všude kolem léky, co mají zachránit den, hypochondrický svět, kde nikdo už neví, co je sen. (chorus) Žijem ve světě, kde si vymýšlíme rány, žádný lék nám nestačí, i když jsme zdraví sami. V tomhle hypochondrickým světě se hledáme, ať máme něco na léčení, co sami nevnímáme. (bridge) A co když jednou přijdou ty pravý bolesti? Když si tolik vymýšlíme, nikdo už nepozná pravdu v těch otázkách. Ztrácíme se v myšlenkách, co nás ničí každý den, v hypochondrickým světě, kde se strach stává naším snem. (chorus) Žijem ve světě, kde si vymýšlíme rány, žádný lék nám nestačí, i když jsme zdraví sami. V tomhle hypochondrickým světě se hledáme, ať máme něco na léčení, co sami nevnímáme. (outro) A tak dál hledáme bolest, co nás nikdy neopustí, v hypochondrickým světě, kde nás vlastní mysl pustí.
