Balada rock V dálce duní ticho, jako hrom v srdci nocí, za horizontem plameny, co rozsévají vzpomínky. Ty jsi pryč v mlze, křídla spálená, těžká, a já sám tady stojím, s duší zlomenou a bledou. Zpívám o svobodě, co hluboko ve mně zní, o snech, co padly, a o lásce, co zmizí. Srdce bije jako buben, v rytmu temných dnů, balada rock — náš věčný zápas s časem a snů. Mosty hoří za námi, cesty zpátky už není, v očích pláč i vztek, co nezhasne ani věčně. Ale v téhle písni je síla, co zlomené duše chrání, v hlase bolest, která léčí, i když zní jako varování. Zpívám o svobodě, co hluboko ve mně zní, o snech, co padly, a o lásce, co zmizí. Srdce bije jako buben, v rytmu temných dnů, balada rock — náš věčný zápas s časem a snů. V ohni vzpomínek plavu, co nikdy nezhasnou, v hloubi noci hledám cestu, co mě nezradí zas. Zvuk kytar mě vede dál, i když svět se bortí, balada rock — ta síla, co v nás pořád hoří. Projíždím nocí, kde hvězdy dávno spí, v duši déšť a v očích vzpomínky. Světla měst mizí v dálce beze slov, balada rock — jen ticho, kytara a hrom.
