panenka z porcelánu

panenka z porcelánu budí se k ránu z pohádky utkané ze sna spředené z chtění je tak moc směšná? že chtěla co není? cítí se staře už celá tuhne zakryje tváře pohledem uhne však místo kůže porcelán svítí být živá nemůže projevit city chvíli se zdálo a stačilo málo ven se to dralo studem se rděla tlukotem těla horkostí dechu na tisíc střepů se rozletěla sen to byl snem zdál se pak den vzal střepy řádně je slepil už zadní vrátka necítí panenka sladká má svoji roli srdce však bolí když vidí k ránu sebe zpět v porcelánu