Nečekám zázrak

Nečekám zázrak, čekám tah na bránu, v kapse mám hlad, ne žádnou reklamu. Noc mi kryje záda, světla zhasínaj, nejsem svatej, ale vím, kudy jít dál. Vyrůstal jsem tam, kde lidi maj sny, pravda bolí víc než prázdný sliby. Tváře kolem mě se rychle mění, jednou bratr, podruhý máš kudlu v zádech. Nemluv mi o štěstí, mluv mi o práci, o tichu před bouří, ne o demonstraci. Každej krok váženej jak poslední tah, když padnu na zem, zvedám se zas. Nečekám zázrak, čekám tah na bránu, v kapse mám hlad, ne žádnou reklamu. Noc mi kryje záda, světla zhasínaj, nejsem svatej, ale vím, kudy jít dál. Město mě učilo mluvit beze slov, pohled řekne víc než milion slov. Něco jsem ztratil, něco získal zpět, klid v hlavě dražší než celej svět. Neslibuju víc, než dokážu dát, vím, kdo byl se mnou, když nebylo kam, Nechci trůn, chci real fam, stát nahoře i když fouká protivnej vítr. Jestli mě soudíš, tak jen z dálky, nevíš, kolik nocí bylo krátkých. Nejsem hrdina, nejsem svatej, jen jdu dál, i když svět je zlomenej.