[Intro] Falok... imitátorům vzkazuju jen jedno — tvořte svůj svět, ne můj. [Sloka 1] Stavím si cesty sám, cihlu po cihle, zatímco ty jen sleduješ, čekáš, až ti to spadne ke klínu. Nevíš, co je dřina, nevíš, co je pád, myslíš, že jsi originál, ale jsi jen levná kopie, co se snaží hrát. Já píšu pravdu, krev a pot v každým řádku, ty hledáš zkratky, jak si přivlastnit moji značku. Ale kdo nemá duši, ten ji nenahradí, kopírák bledne, když originál září. [Refrén – tvrdý, delší, melodický] Imitátor nikdy nebude originál, jen kopie stínu, co nemá svůj dar. Já jdu vpřed, zatímco vy stojíte v řadě, moje jméno zní, vaše mizí v pádech. Neukradneš duši, nezkopíruješ hlas, co je v srdci pravý, to nezlomí čas. Můj svět je můj, tvůj jen klam, imitátor nikdy nebude ten, kým jsem já sám. [Sloka 2] Vím, že vás pálí, když zářím víc než dřív, ale světlo nevznikne z krádeže slov a lží. Stavíš si hrad z písku, myslíš, že je pevný, stačí první vlna a spláchne tě celý Moje práce je krev, pot a dřina, vaše "nápady" jen levná rutina. Já jsem Falok, vyrůstám z prachu, zatímco vy jen žijete ve strachu. [Refrén – tvrdý, delší, melodický] Imitátor nikdy nebude originál, jen kopie stínu, co nemá svůj dar. Já jdu vpřed, zatímco vy stojíte v řadě, moje jméno zní, vaše mizí v pádech. Neukradneš duši, nezkopíruješ hlas, co je v srdci pravý, to nezlomí čas. Můj svět je můj, tvůj jen klam, imitátor nikdy nebude ten, kým jsem já sám. [Sloka 3] Vidím vás blízko, ale nikdy mě nedoženete, vždycky o krok napřed, i když mě nenávidíte. Vaše slova jsou prázdný, jen šum v pozadí, moje verše jsou kulky, co trefí do pravdy. Chceš mít můj hlas? Chceš mít můj plán? Ale sílu v srdci ti nepůjčí žádný chrám. Nejde jen o hudbu, je to životní běh, a ty jsi ztracený hned, když ti dojde dech. [Refrén – tvrdý, delší, melodický] Imitátor nikdy nebude originál, jen kopie stínu, co nemá svůj dar. Já jdu vpřed, zatímco vy stojíte v řadě, moje jméno zní, vaše mizí v pádech. Neukradneš duši, nezkopíruješ hlas, co je v srdci pravý, to nezlomí čas. Můj svět je můj, tvůj jen klam, imitátor nikdy nebude ten, kým jsem já sám. [Sloka 4 + Závěr] Tak poslouchej, imitátore, tohle je konec hry, vždycky zůstaneš stínem, i když změníš tvary. Moje jméno zůstane, moje hudba taky, zatímco tvoje sláva zmizí jako mraky. Já jdu dál, na vrchol, ty zůstáváš vzadu, nepotřebuju kopírovat, mám vlastní vládu. Jednou pochopíš, že tohle není klam — imitátor nikdy nebude tím, kým jsem já sám. [Refrén – tvrdý, delší, melodický] Imitátor nikdy nebude originál, jen kopie stínu, co nemá svůj dar. Já jdu vpřed, zatímco vy stojíte v řadě, moje jméno zní, vaše mizí v pádech. Neukradneš duši, nezkopíruješ hlas, co je v srdci pravý, to nezlomí čas. Můj svět je můj, tvůj jen klam, imitátor nikdy nebude ten, kým jsem já sám.
