[chorus]Sugescí mdloby ranila nás nepřátelská síla, ve zracích slunce zajiskřil se tvrdý pohled zlý; z třesoucích rukou vypadl nám nástroj tvého díla, na balvan v lomech svých jsme, (teskni), usedli, [Verse] pot setřeli jsme ze svých čel, ( se smrtí hovořili) pod nebem žhoucím bez hnutí, (v rud ironickém jiskření), a jako děti hlavu svou v klín mateřský jsme položili myšlenku zemdlenou ve věčný smutek stvoření. [Verse] A tehdy vlastní mocí magickou, tajemstvím rodu svého, privilegiem skryté slávy své jsme trpěli, knížata zajatá na rýžovištích vládce vítězného, střežená neviditelnými dohlížiteli, [Bridge] když na svá města vzpomenou, rozkvetlá nad jezery, na hvězdy nebe rodného v mystických soumracích a v tichu vazby své na zvonů hlahol tisícerý a jásot věrných zástupů při korunovacích...
