[Verse 1] V lese víc plastu než ticha mezi stromy, ruce prázdný, ale řečí máš tuny. Příroda dýchá, člověk drtí lomy, a pak se diví, jakou sílu maj vlny. Na návsi radar, co jede offline a zadarmo, každej hned ví, kdo s kým, kde a proč asi. Té babče se neříká Kelišová nadarmo, v kostele smaže hříchy - dvěma zdrávasy. Za volantem další král malýho dramatu, plyn na podlahu - ego až po strop. Troubíš jak bůh, na krku máš kravatu, a pak si v kanclu čteš denní horoskop. [Hook] Tvůj strop - moje podlaha Ty komentuješ - já buduju Tvoje čísla? Ty mě nezajímaj. Spíš mi řekni - co umí tvoje ruce? [Verse 2] Umělý úsměvy, plastový regály, tvář máš jak filtr - prázdný signály. Tvým bytem je krabice od Mattela, a proto si furt hledáš manžela. A další póza - rapper z paneláku, hood jen v playlistu, realita obýváku. Tvrdý fráze do umělých beatů, v duši prázdno jak ve sklepním krytu. Na prodej je vše - i to, co má hřát, diskrétně a rychle - jak si budeš přát. Láska na splátky, jen přilož tu kartu, prohlížíš výlohy s úsměvem na rtu. [Hook] Tvůj strop - moje podlaha Ty komentuješ - já buduju Tvoje čísla? Ty mě nezajímaj. Spíš mi řekni - co umí tvoje ruce? [Verse 3] A pak ty tichý duše sedí v první lavici, šest roků… a oči plný strachu. Doma místo lásky jen obklad chladící, rámeček bez fotek jen s vrstvou prachu. Modřiny schovaný pod dlouhým rukávem, „Já jsem jen přísnej“ — a teď padej ven. Ublížíš dítěti a říkáš si tatínek, se vztekem zadupeš ho jak plamínek. [Hook] Tvůj strop - moje podlaha Ty komentuješ - já buduju Tvoje čísla? Ty mě nezajímaj. Spíš mi řekni — co umí tvoje ruce? [Verse 4] Ani já nejsem celej život svatá, moje cesta není přímá, je klikatá. Pár slepejch ulic, pár blbejch her, dost rozhodnutí a ne všechny fér. Ale rozdíl mezi náma? Já ho tam vidím, nefotím se v póze, co zaseju, to sklidím. Já o koze ty o voze na cestě do neznáma. Jen já moc dobře vím, co uměj moje ruce. [Hook] Tvůj strop - moje podlaha Ty komentuješ - já buduju Tvoje čísla? Ty mě nezajímaj. Spíš mi řekni - co umí tvoje ruce?
