Jedu tmou, vnímám dech, hudba zní, zpěv na rtech, rekviem. Den chcípá cestou domů, a mě taky, věřím tomu, to zabije. Kroků puls požírá zem, tělo dál se pře s časem, tak je opijem. Vana plná bezvědomí, smývá z kostí maso mý, kůži stahuje. Pak proteču odpadem, kouhout zařve sopránem, a tělo ožije.
0/500